Felinoterapie
Felinoterapie
(léčba kočičkou) Ano, nejen Canisterapie (pejsci), ale i Felinoterapie (kočičky) patří do zooterapie, která se zakládá na terapeutických činnostech, duševní a fyzické rehabilitaci lidí v nouzi za účasti zvířátek. Ve felinoterapii se jedná o léčebný kontakt mezi člověkem a kočičkou.
,, Já sama, jsem do nedávna o tomto výrazu neměla ani tucha a to se kočičkami zabývám již dlouho. Upozornila mě na to jedna dobrá duše a o to víc jsem se začala zajímat."
V ČR se felinoterapie začala používat od r.2002, ale v jiných zemích např. USA, Švédsko se již tato činnost už objevuje desítky let před námi v domovech důchodců, v dětských domovech, dokonce i ve věznicích apod.
Felinoterapie je velkým přínosem nejen pro mentálně a fyzicky postižené lidi, seniory, ale i pro všechny, jenž nejsou na tom po psychické stránce dobře, jsou sami a v neustálém, častém stresu.
Já sama jsem dlouhodobě a celoživotně nemocná. Prošla jsem si nelehkým obdobím (tak jako spousta z vás) a od různých léčebných procesů (léků) se i přesto bohužel zdrav.stav zhoršuje. Mám úžasného syna – na kterého jsem neskutečně pyšná a obdivuji ho za to, že mě drží při životě a nevzdává to. Děkuji Ti z celého srdce…
I přes jeho lásku, starost, jsem cítila, že mi nepomáhá pouze on, lékaři, přátelé, ale i právě naši čtyřnozí přátele. Zní to možná až jako pohádka, ale je to tak. Oni mě neposuzují podle toho, jak vypadám, jestli jsem vyčerpaná, jakou mám minulost, jestli jsem nemocná apod. Ne, oni mě berou takovou, jaká jsem právě teď a tady.
Neodcházejí a neotáčí se ke mně zády, když nefunguju, nepoznávám je – nezačnou mě pomlouvat, předstírat kamarádství apod. Ne, ony zůstávají a jsou věrnými nefalšovanými přáteli.
Z vyprávění od mých blízkých: - když jsem mimo realitu (nevím o světě) - kočičky (dokonce i větší koťátka) se pohybují, leží, spinkají v mé blízkosti - při bolestech daného místa se o mě otírají či se snaží lehnout na bolavé místo - při nehybnosti končetin, které se stávají studenými, strkají hlavičkou nebo pacinkami do končetin, olizují je, lehají si na ně - naopak při neovladatelném třesu končetin mi na ně lehají a snaží se prý třes zastavit - když nemůžu popadnout dech (panika, záchvat, strach…) se drží v blízkosti hrudníku a vrní, olizují mi obličej
Sama ze své zkušenosti mohu říct, že když je mi smutno, objeví se např.deprese a myšlenky, které ničí vše krásné a volají mě na druhou stranu, je mi na nic a stydím se. Někdy mi trochu pomůže psaní, někdy malování, někdy milující objetí a slova blízkých – ale toho věčného užírání, že se o mě musí v daném stavu moji blízcí starat a vidět mě, je ponižující a ničí mě to. Nejen stres je mým dlouhodobým spolubydlícím.
S kočičkami je ten pocit zcela jiný a pro některé snad i nepochopitelný. V jejich každodenní přítomnosti, kdy se jich dotýkám (hladím, mazlím, drbu…) a oni drží, vrní – cítím, jako by ten stres, úzkost na chvíli zavřeli dveře a šli spát. Kdy vše ošklivé se při společných hrách mění v láskyplné odreagování, vytváří sám od sebe úsměv na tváři. Jsem po jejich boku klidnější a lépe se mi dýchá.
Mohu fungovat aspoň nějakým způsobem a žít tak, abych svou lásku mohla opětovat nejen jim samotným, ale být po boku právě a hlavně synovi. To, že se nejen starám o rodinu, ale i o všechny naše miláčky mě naplňuje a dělá šťastnou a drží mě nad vodou. Když pomáhám našim kočičkám přivést na svět nový kočičí život, jsem s nimi po celou tu dobu a je mi ctí, když si pro mě přijdou. Vím, že mi důvěřují, a to máme vzájemné. Péče a posléze rozmazlování koťátek je jako jemná melodie nesoucí se kolem nás a já jsem šťastná, že má rozmazlená koťátka dělají radost dalším lidem, díky kterým vzniká a rozšiřuje se naše kočičí rodina. Já si bez nich svoje dny, chvíle neumím představit a myslím si, že i díky nim, jsem se aspoň trochu naučila brát život takový, jak mi ho ukazují – s láskou, s láskou ke svým blízkým, žít život tak, jak mi to momentální stav dovoluje a nestydět si říct o pomoc, když ji potřebuji, tak jako ony. Taky za mnou přijdou, když se blíží porod, když si chtějí hrát, když chtějí cítit drbání nehtíky, když se jim míček zakutálí pod lednici apod.
Jak felinoterapie probíhá: - pokud nemáte svého kočičího miláčka, nebo s ním nemáte vytvořený blízký kontakt, kočičky (léčitelky) můžou spolu s lidským felinoterapeutem přijet až k vám domů. Kontakt může probíhat buďto v soukromí přímo u pacienta, aby se cítil lépe a v bezpečí nebo ve formě skupinové terapie s několika pacienty najednou. Další možností je, že můžete po domluvě a jeli k tomu sdílná, docházet k terapeutce domů či do léčebných center, kde se felinoterapií zabívají.
Pro felinoterapii se hodí jakákoliv kočička, která je zvyklá na kontakt s cizími lidmi – milé, přátelské, klidné, vstřícné a hlavně klidné povahy. Vhodnější jsou prý kastrovaní kocourci, ale ani kočičky nejsou výjimkou. Důležitý je i 100 % zdravotní stav kočičky/kocourka používaného k terapii.