Petra Hloucalová

Petra Hloucalová

Petruška mi volala 11.10.2024 na inzerát, ohledně nabízeného koťátka, a i když její hlas byl v telefonu velmi přívětivý, cítila jsem, že je tam v pozadí strach.
Z rozhovorů, které ještě následovaly jsem se postupně dozvěděla, že Petruška dlouhodobě touží po sphynxím miláčkovi...                                                                                                                                                                                          S přítelem si jednoho broučka na Bazoši vybrali (Západní Čechy) a jeli se na něj podívat – byli ale z návštěvy zklamáni. Koťátko samo o sobě vypadalo, že je socializováno, ale prostředí, ve kterém vyrůstalo, bylo špinavé / zapáchající a rodiče byli zanedbáni. Koťátko nebylo ani naočkováno… !!! Ve smutku a se zklamáním odešli                bez koťátka, i když jim ho bylo velmi líto…                                                                                                                                      Druhá volba jsme byli mi ,,Canadian sphynx Ketty"                                                                                                                      Již jsem chápala strach, který jsem zprvu cítila v prvotním rozhovoru a poslouchala jsem dál, vyptávala jsem se a najednou mě Petruška zaskočila otázkou, jestli by mi nemohli koťátko splácet, že si ho nemůžou dovolit zaplatit celé….                                                                                                                                                                                            Svým způsobem mě to zaskočilo, ale srdce mi říkalo tentokrát zcela něco jiného: ,,Neuzavírej jim ještě dveře..." Nechala jsem celou situaci otevřenou s tím, že si vše rozmyslím a ozvu se jim.                                                                      Vše jsme s Dannym probírali a já navrhla, co když jim ho darujeme. Dannymu zasvítily kukadla a bylo rozhodnuto. Pro letošní rok přišla volba na Petrušku a jejího přítele Dana.                                                                                                     V rozhodnutí mi pomohlo srdce a Petrušky odvaha, že i když jí bylo prvního koťátka velmi líto, dokázala ho tam dané paní s těžkým srdcem nechat…. Tím si mě asi v daný moment získala.                                                                                      V neděli jsem jim již volala skrze videohovor a sdělila naše rozhodnutí. Mám v srdci uložený obraz jejich nevěřícných, udivených a zároveň šťastných očích, výrazů v obličeji a neustálou otázku: ,,To není sen?" /,,My tomu nemůžeme stále uvěřit !!                                                                                                                                                                                    ,,Teď už věří – kocourek dostal jméno: ,,Larry" a již jim vytváří úsměv na tváři :o)