Sphynxíci zachraňují můj život
Sphynxíci zachraňují můj život
Letošní rok 2024 je jedním z mých nejtěžších, a to už jsem v životě toho zažila opravu mnoho. Každý z nás má na tomto světě určitou roli, ve které vystupuje a snaží se žít svůj život tak, jak nejlépe dovede...
Po mém (ne šťastném dětství ani dospívání) jsem ukotvila v náruči muže, který mě upoutal na první pohled. Po jeho boku jsem strávila 21let. Za tu dobu jsme toho zažili a dokázali mnoho. Mé poděkování mu patří především za to, že mi byl po boku po celou dobu, i když jsem nemocná. Podpořil mě v těhotenství a máme úžasného syna. V neposlední řadě mi pomáhal i v rozkvětu kočičího světa. Ke kočičkám jsem Pepu tenkrát přivedla já a jsem dodnes nesmírně šťastná za to, že se stal stejným milovníkem těchto čtyřnohých přátel. Vybudování kočičího prostranství, výroba škrabadel a jeho zdokonalování Pepu velmi bavilo. Já navrhovala, dávala nápady, a pak jsme spolu realizovali. Celé naše prostory jsou přizpůsobeny našim kočičkám od podlahy až ke stropu.
Vypadá to, že jsem i já našla konečně štěstí aspoň v dospělosti, když předešlé roky jsem prožila ve strachu, obav či nejistot o život. Každé manželství si nese určitá tajemství, a to naše ho mělo taky. Není vždy vše růžové, jak se na první moment zdá.
Vše se začalo zhoršovat po Pepově ztrátě zaměstnání. …… psychické týrání začalo nabírat na síle a přidávalo se i fyzické napadání, najednou mi nebyla poskytnuta první pomoc, když jsem zkolabovala apod. Stále jsem se snažila vše urovnávat, vysvětlovat, omlouvat, ale k ničemu to nevedlo ba naopak, přidala se žárlivost na kočičí svět (což jsem nechápala, vždyť je měl tak rád) a vše se stupňovalo…
Canadian sphynx Ketty byl můj únik. Kočičky a sphynxí rodina mě držela při síle (aniž by kdo cokoliv tušil) a já jí používala v obraně sebe i Dannyho.
- 28.března se začal odehrávat další smutný díl mého života…. Pepa mě skopnul ze schodů, a to byla poslední kapka, která měla za následek rozlitou číši mé nekončící trpělivosti. Druhého dne jsem se rozhodla vše nahlásit na PČR a dodnes tohoto rozhodnutí lituji. - 4.dubna spáchal Pepa sebevraždu (zastřelil se)…. Neumím se stále zbavit myšlenek, že jsem měla jít jinou cestou…přece jen vyhasl lidský život… Ano – na druhou stranu si i uvědomuji, že zbraň mohla být otočena proti mně i Dannymu, vše si stále promítám a bolí to. Strašně moc to bolí …. Zůstala jsem sama s Dannym a se sphynxími miláčky. Vše je nesmírně těžké, náročné a již jsem i byla několikrát na konci sil, kdy jsem vše chtěla ukončit. Nevím, jestli jsem slaboch, že mi naskakují i tyto myšlenky. Těžko říct, neumím to momentálně posoudit. Zatím jsem ale zde a bojuji. Bojuji s úsměvem i v slzách díky milovanému Dannymu, sphynxí rodince a nejen kočičím přátelům. DĚKUJI
Naši sphynxí miláčkové, kteří jsou od této smutné události ještě více přilepeni na mě i na Dannym, jsou mnohem více ještě mazlivější, a to už jsem byla přesvědčena o tom, že více to snad ani není možné. Vždy když přijde nekončící pláč, pokaždé někdo z nich přijde, začne mě olizovat, položí si na mě pacinku a začne vrnět. Jejich očička nespustí mou ubulenou tvář a jako by dávali najevo: ,,Holka vydrž… " Jsou to opravdoví čtyřnozí přátelé, kteří vycítí nejen že jsem v kolapsovém stavu či je mi smutno, ale že se zde i něco událo. Přijde mi, že se snaží převzít mou bolest na sebe a ulevit mi… Zvláštní na tom je i to, že pokaždé přijde někdo jiný, jako by se střídali a snažili se o mou bolest mezi sebou podělit. Jsou to stvoření, která svoji vnímavostí, nákloností, bezprostřední láskou jsou pro mě neocenitelnými diamanty.
Moje koťátka (miláčkové) ve vašich rodinách, vytvářejí radost i starost. Vím a jsem vděčná, že dokázala zachránit i dva lidské životy, na což jsem náležitě hrdá. Své zkušenosti ohledně kočiček mohu využít a předávat tam, kde je třeba a i to mě naplňuje, nabíjí energií a drží nad vodou. Jsem bojovnice proti určitým věcem a nepřestanu. Dál se budu snažit rozvíjet Canadiam sphynx Ketty a právě naši miláčkové pomáhají zachránit život mě….
